Kočkovité šelmy

Mnoho zvířecích druhů ve volné přírodě vymírá. Nejinak je tomu i v případě kočkovitých šelem. Ty kromě Evropy a Austrálie dnes najdeme na všech kontinentech. Jsou také častými zvířaty chovanými v zoologických zahradách.


Pavilóny kočkovitých šelem patří k nejvyhledávanějším místům zoologických zahrad. Jejich vystoupení nechybí ani v žádném cirkusovém představení. Kočkovití zahrnují širokou oblast živočichů. Ta začíná roztomilou kočičkou, kterou mnozí chováme pro naše potěšení a končí majestátným lvem. Základní rozdělení kočkovitých šelem je na velké a malé kočky.

Lev - základní druh velkých koček

Ač je lev nazýván „králem zvířat“ není největší kočkovitou šelmou. Svou velikostí následuje až za tygrem. Patří ke čtyřem základním druhům velkých koček. Hlavním rysem samců je hříva. Ta se liší podle prostředí, ve kterém lvi žijí. Samci dosahují váhy 150 – 250 kg, samice pak 120 – 150 kg. Ve volné přírodě se dožívají až 14 let, v zajetí to však může být až 20 roků. V minulosti byli lvi rozšířeni po celé Africe a Asii a nacházeli se i na území Evropy. Dnes je najdeme pouze v Africe a Indii. Lvi žijí a loví ve smečkách. Aktivní jsou zejména v noci nebo za úsvitu. Jejich potravou jsou jak větší savci – antilopy, pakoně, buvoli a zebry, tak menší živočichové – zajíci a ptáci. Složení své stravy dokážou přizpůsobit místním podmínkám, a tak například v Botswaně se živí sloními mláďaty nebo hrochy. Nepohrdnou ani zdechlinami. Lvi jsou rychlí běžci, ale neudrží dlouho počáteční tempo. Lov je většinou záležitosti samic. Samci občas výjimečně pomohou, obzvlášť pokud se jedná o větší kořist. I když většina lvů žije ve smečkách, objevují se případy, kdy se tato zvířata pohybují pouze v páru či samostatně. Lvi se páří během celého roku. Samice je březí okolo 100 dní. Pak rodí zpravidla 2 – 4 mláďata. Lvíčata jsou samostatná po zhruba 7 týdnech. Protože často dochází k divočině k souboji o potravu, 80 % mláďat se nedožije ani dvou let.

Tygr - největší kočkovitá šelma

Tygr je největší kočkovitou šelmou. V minulosti obýval celou Asii, ale dnes se vyskytuje v Indii, jihovýchodní Asii a na Dálném Východě. Rozlišujeme pět hlavních poddruhů tygra.

Tygr ussurijský

Tygra ussurijského najdeme na v ruském Přímořském a Chabarovském kraji a v čínském Mandžusku. K životu potřebuje rozsáhlé území člověkem nedotčené přírody, a proto ho najdeme v hustých porostech okolo řek a jezer nebo tajze. Se svou hmotností mezi 100 – 300 kg a délce těla 200 – 280 cm je největším tygrem. Od ostatních druhů se odlišuje světlejší srstí s tmavě hnědou až černou kresbou. Protože se na rozdíl od ostatních tygrů vyskytuje ve sněhových oblastech, má větší tlapy. Ty mu slouží zároveň jako sněžnice. Na lov vyráží ve dne a za soumraku. Je dobrý plavec, překonání širokých řek nebo mořských úžin mu nečiní žádný problém. Živí se hlavně divokými prasaty a jelení zvěří.

Tygr bengálský

Na indickém subkontinentě narazíme na tygra bengálského. Ten žije samotářsky v lesích na teritoriu až 50 km². Na rozdíl od tygra ussurijského loví hlavně v noci. Není dobrý lovec, a proto si často vybírá nemocná nebo zraněná zvířata. Hlavní složkou jeho stravy představují gaurové a buvoli, z menších zvířat pak zajíci, opice, hulmani a pávi. Rozmnožuje se pouze během jara. Samice rodí 3 – 4 mláďata, která jsou po dosažení prvního roku života schopni sami lovit.

Tygr sumaterský

Na indonéské Sumatře žije tygr sumaterský. Je nejmenším tygřím druhem. Dorůstá se pouze 140 – 180cm a jeho hmotnost činí maximálně 180 kg. Má výrazné hnědo – oranžové zbarvení s úzkými a vedle sebe hustě naskládanými černými pruhy. Je samotářský lovec. Jeho potravou jsou hlavně kopytníci, prasata a hrabaví ptáci.

Další tygří druhy

V Číně, Laosu, Vietnamu, Myanmaru, Thajsku a Malajsii se vyskytuje tygr indočínský. Počty jeho kusů jsou však malé. Rovněž tygr čínský byl takřka vyhuben. Většina tohoto druhu žije v čínských zoologických zahradách.

Jaguár - nejsilnější skus

Na americkém, kontinentu patří k hlavním představitelům kočkovitých šelem jaguáři. Po tygru a lvu je třetí největší kočkovitou šelmou. Jeho tělo má délku od 1,6 m do 1,85 m při hmotnosti 50 – 100 kg. Objevili se ale také jaguáři s váhou těla okolo 160 kg. Má krátké a podsadité končetiny, které mu umožňují dobré šplhání, plavání a plazení. Ze všech kočkovitých šelem má nejsilnější skus. Většinou bývá žlutohnědě zbarven, ale existují také červenohnědí a černí jedinci. Jaguár je podobně jako většina kočkovitých šelem samotářský lovec, který je nejaktivnější za soumraku a úsvitu. Jeho strava je velice pestrá. Může ji tvořit více než 80 druhů živočichů. Mezi ně patří hlavně kajmani, jeleni, kapybary, psi a lišky. Pro svůj dobrý skus může konzumovat také želvy. K jeho páření dochází během celého roku. Samice bývají březí okolo 100 dní a rodí až čtyři mláďata. S matkou zůstává jeden až dva roky. Jaguáři se dožívají ve volné přírodě až 15 let, v zajetí pak mohou žít dokonce až 23 let. Tím jsou nejdéle žijícími kočkovitými šelmami.

Levhart - nejrozšířenější kočkovitá šelma

Nejrozšířenější kočkovitou šelmou je levhart. Toho můžeme najít jak v Africe, tak v Asii. Na rozdíl od většiny kočkovitých šelem se často vyskytuje v korunách stromů. Dosahuje délky 1 – 2 metry a hmotnosti 30 – 90 kg. Je žlutavé, okrové, žluto – šedé až žluto – oranžové barvy. Jeho břicho je zbarveno do bíla. Levharti obývají pralesy, buše i polopouště. Dokáží se přizpůsobit i tvrdým zimám. Také levharti jsou samotáři obývající území okolo 50 km². Jsou noční lovci, kterým za potravu slouží antilopy, jeleni, gazely, divoká prasata a opice. Sami se často stávají kořistí tygrů nebo lvů, kteří je považují za potravní konkurenty. V tropických a subtropických oblastech se rozmnožují po celý rok, kdežto na severnějších místech výskytu například v Číně dochází k porodům na jaře. Samice je březí okolo 90 dnů a vrhá až šest mladých. Ti se samicí žijí 18 až 30 měsíců.

Irbis - levhart sněžný

Irbis, někdy zvaný levhart sněžný, je velká kočkovitá šelma. Má bělavě šedý odstín s černými skvrnami. Hlavní výskyt irbise je ve střední, východní a jihovýchodní Asii. Žije na útesech, skalních hřebenech a v jehličnatých lesích až do nadmořské výšky 5000 m. Tento samotářský lovec se živí kozorožci, velekury, jaky, divokými ovcemi a kozami.

Kde můžeme spatřit kočkovité šelmy?

Každá česká zoologická zahrada má ve svém chovu nějakého představitele kočkovitých šelem. V zajetí se dobře množí a dožívají vyššího věku. Velkou nabídku těchto velkých koček můžeme najít například v Ostravě, Liberci, Praze nebo Dvoře Králové nad Labem. Pokud zamíříte na Slovensko, tak za návštěvu určitě stojí chovná stanice tygrů sibiřských. Tu najdeme u města Senec.


Diskuze a zkušenosti

Přidej komentář

Přidej komentář

*  Povinné položky